To byly tenkrát krásné a zároveň nehezké časy! V letech, jež nyní nazýváme osmdesátá. Žili jsme tehdy sice v totalitě, v takřka permanentním nedostatku a zároveň nikdy nekončícím soustředění se na to, abychom náhodou neplácli něco nepatřičného před někým, k jehož sluchu se to nesmělo donést! Byl ten čas taková krásná a zároveň i hodně ošklivá reálná ‚bojová hra‘!

Pokud to tehdy šlo, chodili jsme na diskotéky, a když už jsme chodili na rande, pak až na výjimky bez prezervativů, protože i když náhodou k mání byly, člověk by byl rázem ‚podezřelý‘ a zavrženíhodný, že se ve svých letech namísto studia oddává nemravnostem.
Pokud jsme tenkrát mohli, nosili jsme hádejte co. Správně, džíny. Ty, co nebyly běžně k mání a člověk tak byl rád, pokud sehnal někde ve vzácné chvilce alespoň nějakou jejich nezdařenou imitaci. Pokud tedy neměl konexe, známé na černém trhu nebo bony, tedy koruny nikoliv československé, nýbrž tuzexové, za něž se toto oblečení pořídit dalo. Ovšem s tou neblahou vlastností, že se tehdy cena takovýchto tuzexových kalhot rovnala mému průměrnému měsíčnímu dělnickému platu.
Kdo tehdy měl džíny, to byl borec. A kdo měl navíc plísňáky nebo mrkváče, to byl borec dvojnásobný. A kdo je měl, ten je logicky musel mít seprané a prodřené, což nejednou těžce nesli naši rodiče – protože utratit tolik peněz za vzácné oblečení, které jsme vzápětí vlastními silami kreativně likvidovali někde ve vaně, to jim připadalo přímo zvrácené.
Džíny z oněch dob už dávno skončily někde v popelnici. A můžeme se tak leda utěšovat, že by nám už dnes stejně nebyly, že jsme bývali přinejmenším hubenější. Protože .
Když se dnes rozhlédneme kolem sebe, nejednou vidíme omladinu, která jako by nám z oka vypadla. Tedy co se dnes nošených džín týká. I dnes tu zase potkáváme mrkváče, stejně jako pestrobarevné těsné legíny. A k nim logicky kožené nebo džínové bundy, jež byly tehdy stejně nedostatkové jako džíny samotné, ne-li ještě nedostatkovější. A když džínové bundy, pak logicky se všemožnými nášivkami, odznáčky nebo ‚plackami‘.

Dnes se prostě oblékáme jako za našich mladých let. I když ne tak docela. Protože na rozdíl od tehdejších kalhot jsem hluboko ve skříni ještě svou tehdejší luxusní džínovou bundu našel. A chtěl jsem si ji zase vzít na sebe. Když je to znovu ‚in‘.
Ale asi se něco přece jenom změnilo. Nějak se asi srazila či co, ale prostě jí v pase nějak chybí dvacet centimetrů.