Jsem opravdu ráda, že jsem si mohla udělat vysokou školu. Ale řeknu vám, že to bylo opravdu hodně složité, protože jsem si prvně myslela, že se nikam na žádnou vysokou školu vůbec nedostanu. Byla jsem z toho opravdu tak moc nešťastná, že jsem z toho měla snad úplně deprese. Tedy ne úplně doslova, ale nemohla jsem kvůli tomu spát. Protože jsem měla na výběr ze dvou vysokých škol, které by mě opravdu hodně bavily a které mě už dlouho lákaly. Jenomže nejhorší na tom bylo, že tohle vzdělání stalo opravdu veliké peníze. A moji rodiče na to vůbec žádné peníze neměli.

Takže moji rodiče stále přemýšleli, kde vzít peníze, abych mohla studovat alespoň jednu vysokou školu, kterou jsem si vysnila. A je logické, že ze začátku mě rodiče zkoušeli vybrat taky jiné vzdělávací centrum, jinou vysokou školu, která není tak drahá. Je sice pravda, že moje vybraná škola byla opravdu drahá, vyšla by měsíčně asi na čtyři a půl tisíce korun měsíčně. Myslím si, že je to docela dost hlavně pro ty rodiče, kteří mají opravdu jenom nízké a průměrné platy. Nakonec všechno dopadlo tak, že jsem si našla brigádu, kam jsem docházela a bylo to, že jsem pomáhala ve školní jídelně.

A sice tam nebylo nic moc extra složité. A byla jsem tam jenom dvě hodiny denně, ale byla jsem nadšená, že mám konečně práci a že taky mohu dodělat školu. Neměla jsem tam tolik peněz, ale zbytek peněz mi dávali samozřejmě rodiče, takže jsem byla nadšená, že jsem si mohla vystudovat svou vysněnou vysokou školu. Jsem opravdu moc ráda, že jsem se na nic nevykašlala a nic jsme nevzdala. Tohle mám už prostě v povaze, že s nevzdávám a vždy se snažím všechno dodělat do konce. A taky mě těší to, že můj mladší bratr chce jít v mých stopách a taky touží po vysoké škole. A to mě moc těší. Myslím si, že když má člověk skvělou školu, tak má lepší vyhlídky do budoucnosti.